CSS-idea.cz

Blog

Už zhruba 2 roky se snažím alespoň trochu ovládnout umění grafického designu, zatím se jednalo ve většině případu o webdesign, ale poslední dobou se snažím zabývat i tvorbou tiskovin (CI materiály, letáky, plakáty atd.). Občas se něco povede, občas taky ne, ale je fakt že se svojí prácí nejsem praktický nikdy spokojen, vždycky vím, že bych to dokázal lépe.

Hlavním problémem toho, že nikdy se nedaří věci dotáhnout do konce je to, že vždycky tlačí „deadline“ takže pořádně přemýšlet zbývá jen u vlastních projektů, ale bohužel potřeba jíst a splácet auto nutí se zaměřit hlavně na komerční věci, za které se dá vydělat nějaké koruny, a jsme zase u deadlinu. Je to takový kolotoč, moc rád bych se něčemu věnoval pořádně, ale čas to prostě nedovolí, takže s výslednou prací nejsem většinou spokojený.

Vždycky když potřebuji přestávku tak si na internetu prohlížím stránky grafiků, designérů, reklamních agentur a to mi vždycky zaručeně zavaří mozek. Všichni ostatní podle mého tvoří opravdu hezké, profesionální věci a jenom já pořad stojím na místě a dělám nesmyslné obrázky bez nápadu. Sám sebe se ptám, čím to je? Mají všichni ony grafické školy, anebo se prostě narodili tak kreativní a všechno co udělají, vypadá úžasně. Opravdu by mě zajímalo, jak se tihle lidi dostali na úroveň, kde jsou teď. Byli dříve taky zklamáni sami sebou, ale prostě dřeli a vypracovali se?

Občas mi přijde, že všichni umějí dokonale kreslit, fotit, natáčet a potom to vše i zpracovat. U reklamních agentur je mi jasný, že je to práce několika lidi, ale podobný balík znalostí je často vidět v portfoliích jednotlivých grafiků a designérů. Takový lidi jsou pro mě obrovskou inspirací.

Když o tom tak přemýšlím, tak možná na tom není nic špatného, že nejsem se svojí prácí nikdy spokojený. Nutí mě to přemýšlet o chybách a zdokonalovat se. Znám pár lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou dobří a na úrovni, ale bohužel to tak zdaleka není. Možná, že když člověk dospěje do fáze, kdy si myslí, že jeho díla jsou dokonalá a je se sebou naprosto spokojený tak tím jeho cesta v tomto oboru končí a už nemá kam se rozvíjet.

Každopádně nehodlám to vzdávat a chci se i nadále učit, zkoušet tvořit a doufám, že někdy budu mít tu možnost věnovat se věcem pořádně a mít už konečně něco, na co bych mohl být pyšný a co by mi dalo to štěstí byt sám se sebou spokojený. 

Komentáře k článku

Vložit komentář